Petr Profous:
11.místo celkově. 1.místo DTM-3
č. 3.56,00 Hod.
Tour de Beskydy 2008 - PROLOG našima očima aneb Slunce, Lysá a výhledy
Takže po zimní přestávce zahajujeme novou sezónu a snad to ani není náhoda, že stejný víkend zahajuje i seriál Formule 1. To zase ale trochu přeháním, protože je jasné, že dogtrekařskou Formulí 1 jsou a nadlouho zůstanou Longy, ale seriál Tour de Beskydy má také určitě šanci najít si svůj stálý okruh pořadatelů a účastníků. A třeba taková představa miniaturní kamery v čelovce každého účastníka a přímý přenos z trati by mohl být také zajímavý ...
Za tu dobu co do Beskyd jezdíme už jsme přišli na to, že klíčovým faktorem je počasí a to se letos jevilo býti velkou neznámou. Slabá zima, pak přeci jen nasněžilo, čtrnáct dní před prologem vichřice Ema (a na webových stránkách Prologu se hned rozpoutala veselá diskuze na téma „Ema za mnou, Prolog přede mnou..“), týden před startem silné sněžení, pak i bouřky....ale Aladin od středy naznačoval, že by to na sobotu možná nějak mohlo slušně dopadnout. A už je tu sobota časně ráno, tak honem poslední kontrola předpovědi počasí. Vypadá to trochu napínavě, celá republika je jak vymetená, jenom právě Beskydy jsou ráno pod mrakem, ale do večera by se to mělo také vyčistit. A realita tomu skutečně odpovídá. Od Uherského Hradiště po Nový Jičín jasno, tady hrana oblačnosti jak podle pravítka a až do Ostravice zataženo.
Kolem deváté jsme na místě a vítá nás standardní předstartovní mumraj přijíždějících aut, ňafajících psů a lehce nervózních majitelů. Prezentace je u Romana na pokoji, takže jenom v rychlosti se snažím zažertovat na účet těch neustále slibovaných „výhledů“, ale čas nás tlačí, rychle se dát do „pracovního“, protože rozprava začíná přesně v 9:20. Tentokrát si musíme dát pořádný pozor, neboť půjdeme po úplně nové trase. Trasa byla pořadatelem popsána velmi důkladně a zřetelně především i kvůli zahraničním účastníkům, a tak jak si stačím všimnout, že kromě české je vyvěšena opět slovenská i polská vlajka. Zajímavým srovnáním budou opět i čistokrevní běžci, kteří se také prezentovali a myslím, že při popisu tratě asi v duchu záviděli dogtrekařům, kteří mohou při stoupání zapnout náhon dalších čtyř tlap.
Trať prologu se jeví býti vcelku milosrdná, zejména v závěru nás nečeká žádný test zbytkových sil kopcem.
Hromadný start je kvůli důkladné rozpravě posunut na 10:15, ale tento čas se již daří dodržet a tak po tradičním odpočítávání pět-čtyři-tři-dva-jedna---START se na trasu vydává celkem X účastníků. Je to pěkná směska pejsků, psů i psisek, o lidičkách ani nemluvě, a je třeba si užít pobytu v takovém chumlu, neboť již následující první zatáčka do táhlého stoupání na hotelem Sluníčko začíná zvětšovat rozestupy a společný startovní balík se začíná pomalu ale jistě dělit do jednotlivých balíčků, které si ladí vlastní tempo pro celý zbytek závodu. Protože stoupání je skutečně na místní podmínky mírné, daří se nám držet se takové mimiskupinky s dalšími třemi psy a jedním běžcem. Protože nasazené tempo se nám zdá přiměřené, rozhodujeme se s Richiem držet této skupiny co to půjde, a v neposlední řadě i kvůli mapování v novém terénu. No a kromě mého mapování terénu a Richieho mapuje všechny kaluže, louže a potůčky, takže za chvíli má opět svoji typickou závodní maskovací barvu a začíná splývat s terénem.
Vcelku široká cesta se klikatí víceméně po vrstevnici s nějakýma těma hrbkama, podle předpokladu je suchá, pouze v jednom úseku řádili největší nepřátelé lesa (tedy podle mého názoru), tj. lesáci a zpestřili nám přesun pěknou blátivou krosovou vložkou. To už se ale po levé ruce opravdu znovu objevuje místo startu, hotel Sluníčko a za chvíli jsme na křížovatce s klasickou cestou na Lysou horu a my točíme skoro o sto osmdesát stupňů. Itinerář říká, že to jsou Potůčky, za námi je 8.2 km, čas 50:28 (POLAR hlásí okamžitý tep 154, průměr 1.úseku 145) a před námi stoupání na Lysou a tedy (alespoň pro nás) „Hodina pravdy“. Dokud je cesta suchá, daří se nám držet postupující skupinu alespoň v dohledu, ale s nástupem prvních náznaků sněhu si začíná Richie vychutnávat jeho setkání s milovaným sněhem, letos v zimě tak vzácné. Takže stylem pár kroků vpřed, porochnění ve sněhu, pár kroků vpřed, se probíjíme k vrcholu. Z hlediska povrchu cesty si dáváme velký pozor, neboť se začínají objevovat velké zledovatělé úseky. Albínovo náměstí...tak až se tady budeme cestou zpátky z modré značky napojovat, to už nám bude hej (9.8 km, čas 57:44, okamžitý tep 132, průměr 2.úseku 150). Teď ale stále vpřed, začínají nás dohánět a vcelku snadno i předbíhat běžci, co nemusí co chvíli postávat a čekat, až pejsáček dostane chuť popojít zase o pár metrů vpřed a vyválet se v čerstvém sněhu. Jedinou výhodu spatřuji v postupném návratu ke standardní barvě. I když není to vlastně škoda, když se cestou dolů nejspíše opět promění v kouli bláta? Nekonečné stoupání má přeci jen nakonec svůj konec a jsme nahoře. Lysá hora, 14.9 km.Tentokrát bez hospodských razítek, takže malá přestávka, podělíme se napůl o tatranku a jedem dál.
Následuje psychicky náročná část, během níž se po seběhu sjezdovkou (sákryš, na kopci jsem si nemáčknul mezičas, tak alespoň tady, tzn. asi 15.3 km, čas 1:57:42, okamžitý tep 123 – inu jdeme z kopce, ale průměr 3.úseku 147) a pěšinou téměř až na Zimný musíme vrátit po silnici zpět na výchozí místo a která později získala označení „Romanova brutální smyčka“. Ale i tu máme za sebou a máme štěstí, že v poslední části stoupání před Lysou narážíme na „Dědka beskydského“, který nám pomůže napojit se na návratovou část trasy přes severní sjezdovku. To znamená opět Lysá hora, 18.9 km, čas 2:29:58, okamžitý tep 140, průměr 4.úseku 137. V protisměru potkáváme další a další spokojené tváře, které mají radost ze zdolání Lysé a vydávající se do „smyčky“. Pro nás ďábelským srázem severní sjezdovky se spouštíme dolů a bojujeme se stabilitou , neboť pod vrstvičkou sněhu se nachází opět zledovatělá vrstva. Po seběhu se nám podaří i díky našemu „předběžci“ správně odbočit u zastříkané značky Malchor a myslíme si, že jsme z nejhoršího venku, ale to nás čeká ten nejkritičtější úsek celé trasy, tedy alespoň pro nás. Pět set metrů klesání lesem po hodně zledovatělém povrchu, tam už jsme šli opravdu krokem a stejně jsem si odnesl trvalou památku, neboť přes veškerou opatrnost jsem hodil jedny „záda“ a trochu si podral ruku, ale na to jsem přišel až později, když jsem si po obrátce Pod Ivančenou chtěl obléci na cestu ve stínu rukavice a pravá ruka byla od krve. Pod Ivančenou, 23.0 km čas 2:57:06, okamžitý tep 122, průměr 5.úseku 133 – inu není divu, klouzalo to a šli jsme hodně opatrně. Do nohou se už pomalu začíná vkrádat únava, ale myšlenka na to, že už máme za sebou všechny stoupačky je velmi povzbuzující. Takže vlahým zimním odpolednem se v relativní pohodě posouváme vpřed, sem tam se Richie ještě stihne vyválet v posledních zbytcích sněhu a je to tady, jsme na vytouženém místě, tedy na Albínově náměstí.27.7 km. Rychlý pohled na Polára, čas je dobrý, 3:36:19, okamžitý tep 106, průměr 6.úseku 121, no mohli bychom to stihnout do těch plánovaných čtyř hodin, ale to se už nesmíme moc flákat. Naštěstí to je jenom z kopce, takže než se nadějeme jsme nad Sepetnou. Tady sice Richie chce nejdříve zatočit doprava směrem k chatkám, kde si loni v létě užíval Tour de Beskydského týdne, ale musíme doleva a kolem Sepetné dolů přes vodu, a mírným stoupáním se blížíme do cílové rovinky, už jenom malý výběh, otevřít dveře a jsme u stolku časoměřičů. Sláva, máme to pod čtyři!!!!! Rychlá kalkulace, no by snad na tu plánovanou stovku mohlo stačit. Takže to nakonec máme Sluníčko, 31 km za 3:56:00, POLAR ukazuje, že maximálku jsem měl 164 tepů/minutu a průměr na celé trati pak 139 tepů/minutu.
Ukazuje se, že ta třicítka byla na rozběhnutí sezony přesně tak akorát, tělo se tváří býti tak příjemně unaveno, za chvíli nastupuje klasický hladíček, ale to už jsme v teple a v suchu. Jenom snad Richiemu se to snad zdálo trochu krátké, protože vůbec nevypadá unaveně a tak ho musím předat doprovodu, aby s ním ještě trochu pochodili. Já jsem se vydal do patra hodit spršku a přehodit se do civilu a ten proud teplé vody mě tak udělal dobře, že jsem se položil na pohovku v patře a krátce se zadumal jako děda Lebeda z Večerníčku, a to prý po chodbě pobíhalo zde současně ubytované družstvo fotbalových žáčků, ale o tom já nic nevím.... Po krátkém, asi hodinovém, zamyšlení jsem se odebral ke vchodu ke stolku časoměřičů, kde probíhalo průběžné vyhodnocování běžeckých závodů. Každý účastník obdržel diplom, příslušné další ocenění a po tradiční fotce u beskydského totemu se vydávali zase zpět domů a většinou se loučili slovy:“ Tak nashle na Pustevnách!“.
Richie si velice rychle osvojil funkci dozorčího u vchodu a chvílemi se povaloval na koberci u dveří tak, že jej vstupující museli opatrně obcházet, tedy samozřejmě ti dvojnozí. Jak šlo o pejsky, raději jsem ho uklidili a především, když kolem procházel Vašek Pudil se svým Nikem, nádherným československým vlčákem. Tedy kromě Delly, fenky maďarského krátkosrstého ohaře, se kterou si velice dobře rozuměli a trávili pěkné chvilky společným dováděním. Mezitím se stále zmenšoval rozdíl mezi počtem účastníků na startu a účastníků v cíli, a tak se zdálo, že celkové vyhlášení naplánované na 19:00 proběhne načas. A když kolem půl sedmé dorazila do cíle unavená, ale spokojená poslední dvojice, tak už vše bylo jasné.
No a je tu slavnostní vyhlášení. Jako obvykle na každého Roman pamatoval nějakou tou cenou a svým nezaměnitelným a velice zábavným vyhlásil pořadí v jednotlivých kategoriích. Co se nás týče, vzhledem ke spoluúčasti fotbalistů měli tentokrát do jídelny psi vstup zakázán, takže jsem si pro zlatou v kategorii DTM3 došel sám a popravdě je nutno dodat, že ta zlatá byla z toho důvodu, že jsem byl v kategorii sám. Bohužel jsme se tentokrát nemohli zúčastnit nejoblíbenější části dogtrekku, a to volné večerní rozpravy, neboť jsme měli ještě nějaké povinnosti doma. Takže jsme se rozloučili se všemi, a se Sluníčkem a právě čerstvě absolvovaným Prologem v srdci i mysli jsme opouštěli Beskydy a vraceli se dolů do nížiny, na jih. Richie byl asi taky spokojený, protože se nevrtěl jako obvykle, ale zalehl Lucce k nohám a vydržel dřímat celou cestu až domů.
Co dodat závěrem, další krásný zážitek za námi. Tentokrát konečně došlo i na výhledy na severní stranu směrem přes Ostravu do Polska, takže snad se jednou dočkáme i Tater. Standardně vstřícná a pohodová atmosféra, výborně zvolená a značená trať, snad jenom ten můj výkon by měl být trochu příště trochu lepší.
A příště, příště snad už budeme zase v hojnějším počtu.
Takže úplně nakonec volám Vás,
Vás k dalším akcím zve můj hlas,
Štefi, Kryštofe, Lucko, Ivuško, Kristýnko...
Petr Profous + Richie + spol.
P.S.: Dopsáno ve čtvrtek 20.března a ani se nechce věřit při pohledu z okna na husté chumelení a hlášeních o ucpané dálnici tomu, že jsme si v sobotu užili tak krásného slunečného počasí....(Inu Šaman opět v akci)
